02.04.2017

Zuříte, když dostanete newsletter, nebo rádi čtete, co je nového?

Newsletter je součást našeho každodenního života. Denně nám do mailové schránky nějaký originální přistane. I když se jim snažím vyhýbat, na některé se dlouho dopředu vyloženě už těším.

Nebaví mě newslettery ryze obchodní, ale zprávy, které mi rozšíří obzory, mám prostě rád a že je na konci reklama, mě už nezabije.

Před rokem jsme i v naší firmě obnovili zasílaní newsletterů klientům a kandidátům. Dlouho jsme tento obchodní kanál vynechávali, ale přesvědčili jsme se, že se najde spousta lidí, kteří si rádi přečtou něco zajímavého, co souvisí s personalistikou nebo aktuálním děním kolem nás.

Sprosté reakce mě překvapují

O to víc mě zaráží, že tu a tam se objeví někdo, kdo mi téměř „vyhrožuje smrtí“, pokud mu ještě někdy pošleme náš neškodný newsletter, ve kterém je jasně viditelné tlačítko odhlásit. Odhlášení přitom trvá jen asi tři sekundy.

Pro pobavení uvedu pár úsměvných (čti smutných) reakcí:

„Bohužel si nejsem vědom, že bych chtěl vaše služby využívat. No je taková doba, kdy se lidem vnucuje spousta věcí a hloupostí. Stejně jako neslavím Valentýna a neslavil jsem ruské svátky, nechci od vás žádné služby. Kde jste vzal mou emailovou adresu? Koupil od někoho načerno?“

„Nechceme číst vaše maily ani se dívat na váš ksicht!“

A jeden adresát se spokojil s lapidární větou: ,„FUCK OFF SPAM!!!“ Pro jistotu ji zopakoval hned třikrát.

Proč se jednoduše neodhlásíte?

Z reakcí je zřejmé, že ne všichni jsme na newslettery ideálně naladění. Já to chápu. Každý máme svůj názor a každý z nás se může rozhodnout, co chce a nechce dělat. Zmáčkněte prostě odhlásit a vše je vyřešeno. Ale pokud používáte ve svém životě iks mailových adres, tak se nedivte, že vám přijde zpráva, i když jste se „odhlásili“.

I mě vždycky dokáže namíchnout, když dám odhlásit a newslettery vesele tečou dál. To se mi opravdu nelíbí. Jako firma ale samozřejmě dodržujeme předpisy, které pro posílání newsletterů platí.

Práskání po česku

Před několika lety za mnou u bývalého zaměstnavatele přišli dva pánové z úřadu na ochranu osobních údajů a dostali jsme pokuty za dva namíchnuté klienty, kteří nás nahlásili za „nevyžádanou“ poštu. Pokutu jsme uhradili. Jediné, co mě však na celé záležitosti mrzelo, že jsme nedostali vůbec žádnou šanci věc napravit, respektive nám ti dva klienti vůbec neřekli, že se jim něco nelíbí. Prostě šli a nahlásili to.

Musím říct, že většina lidí newslettery čte a z reakcí je zřejmé, že je podobně jako mě zajímají. A čas od času mě i někdo potěší, když přímo napíše a poděkuje za novinky, které mu posíláme.

Jak to máte vy? Vnímáte newsletter jako ďáblův nástroj, který odmítáte, nebo si některý sami s chutí přečtete? A který? Vážně by mě to zajímalo, napište mi do diskuse pod článek.

František Boudný