05.06.2024

Etiketa na pracovišti: co je a co není přijatelné

Téma zdánlivě jednoduché, ale široké jako oceán! Pojďme si stručně shrnout, co vám v práci projde a co už ne.



Samozřejmě trochu odlišný přístup si můžete dovolit v začínajícím start-upu plném mladých kolegů a docela jiné chování od vás budou očekávat v mezinárodní globální korporaci. Jedním pravidlem ale nic nezkazíte nikdy: držte se obecně uznávaných pravidel zdvořilého chování a buďte ohleduplní k ostatním.

Vyšší bere aneb šéf má vždycky pravdu

Neberte to tak doslova, ale tohle pravidlo rozhodně platí, pokud řešíte, kdo má komu nabídnout tykání či kdo jako první má tomu druhému podat ruku. Rozhoduje společenská významnost ‒ šéf podává ruku podřízenému, žena muži, starší člověk mladšímu… Stejné pravidlo použijete i pro pozdravy (jako mladší pozdravíte staršího, muž ženu, podřízený nadřízeného).

Být slušnější není ostuda

Jenže každé dobré pravidlo má svoje výjimky. Tak třeba při vstupu do místnosti byste měli pozdravit jako první, bez ohledu na svoje společenské postavení. A také se říká, že první zdraví ten slušnější. Což vlastně není špatné doporučení. Můžete být úspěšný mladý zakladatel firmy, ale kdykoli se potkáte s kolegyní, nic nepokazíte, když ji pozdravíte. Kromě ředitelské funkce jste přece i džentlmen! A navíc dáte najevo, že si svých spolupracovnic vážíte.

Zákazník je vždycky král

Jedna věc je chování navzájem uvnitř firmy a úplně jiná situace nastane, když přijde klient. Vlastně je úplně lhostejné, jestli je to stávající zákazník nebo člověk z ulice, který by se jím ale mohl stát. V pomyslném žebříčku významnosti je zákazník náš pán - úplně nejdůležitější, proto se k němu všichni chováme uctivě, bez ohledu na to, jakou pozici ve firmě máme a jestli třeba klient přišel zrovna nevhod do nějaké interní diskuse. Opravdu dobrý vedoucí nemá problém věnovat se zákazníkovi osobně ‒ hláška typu „Mařko, obsluž pána!“ nezní ani trochu profesionálně.

Co může projít?

Co si vzít na sebe je dneska mnohem volnější téma než dřív. Záleží na firemní kultuře, na složení týmu a samozřejmě i na tom, jestli přicházíte do styku se zákazníky. Pokud ne, můžete zvolit poměrně uvolněný dress code a bát se nemusíte ani výstředně barevných vlasů, tetování nebo piercingu.

Pokud máte s šéfem nějaký osobnější vztah, není úplně nutné předstírat, že se neznáte. Jen to zase nepřehánějte. Mít sobě blízko je jedna věc, intimnější muckání ale do práce nepatří. Nejenom, když jste šéf, nehodí se to ani mezi dvěma partnery na jednom pracovišti.

Aromatický sýr nebo jiné jídlo, které je cítit, si můžete dovolit, pokud máte stejné chutě s kolegy. Stejně tak hudba puštěná na plné pecky je přijatelná jenom tehdy, když chtějí poslouchat i ostatní.

Vzít si psa do práce je skvělý nápad! Kdo by neměl chundeláče rád? Může s ním být zábava. Nezapomeňte se ale domluvit s ostatními ‒ někdo se může zvířat bát, jiný zase může mít alergii.

A co vážně ne!

Choďte včas! Na střední škole vám možná učitelé odpouštěli pozdní příchody, protože jste uměla vrhnout správně roztomilý pohled. Ale kolegům to dřív nebo později poleze na nervy. Jednou se to stát může každému, pokud je ale pravidlem, že se na vás čeká, naučte se chodit o půl hodiny dřív. Respektujte čas druhých.

Nikoho nepomlouvejte! Jasně, že čas od času s někým prohodíme poznámku na adresu někoho třetího, ale mít v týmu pověst známé drbny není zrovna dobrá známka. A to ani tehdy, když za vámi ostatní chodí a svěřují se vám sami jako vrbě.

Probírat hlasitě přes celou místnost po telefonu osobní záležitosti není vhodné hned ze dvou důvodů ‒ jednak tím rušíte druhé, ale především dáváte najevo, že zrovna dvakrát moc práce asi nemáte.

Máte nějaký nápad, co tady chybí? Nebo s něčím nesouhlasíte? Nebojte se nám to napsat :-)