24.09.2020

Životopis pište jako reklamu: ve stručnosti prodejte to nejlepší

Správně napsaný životopis otevírá cestu k dobré práci. I když zásady pro jeho sestavení nejsou nijak složité, pořád dostávají personalisté do e-mailu stovky neskutečných výtvorů. Věřte, že i kdybyste byli kombinací Alberta Einsteina a Madony, se špatným cévéčkem práci snů nedostanete. Pojďme si projít ta nejzákladnější pravidla.

Životopis není žádné povídání, i když dřív to bylo opravdové slohové cvičení. Pamětníci vám rádi potvrdí, že v dávné minulosti se životopis psal vlastní rukou a začínal zhruba „Jmenuji se Anna Nováková a narodila jsem se v Brně…“

Tak to už dneska opravdu nikoho nezajímá! Životopisu se teď běžně říká cévéčko (vyslovuj „sívíčko“) z „anglického“ CV, což je zase zkratka z latinského curriculum vitae ‒ běh života, životaběh, prostě životopis.

Podstatou CV je stručnost a přehlednost. Často se mu proto říká strukturovaný životopis. Neměl by obsahovat nic, co zaměstnavatele nezajímá. Důležité je, kdo jste, co už máte za sebou, co jste se naučili a co umíte.

Snažte se prodat co nejvíc ‒ ale nepřehánějte to s kreativitou a přílišnou upovídaností. Personalista má na čtení každého životopisu spíš vteřiny než hodiny. Trumfem, jak vyniknout, může být průvodní motivační dopis, kde vysvětlíte, proč právě vy jste ten nejlepší kandidát na práci, o kterou se hlásíte.

Na začátku se představte

Na začátek životopisu nemusíte psát, že jde o životopis. Z obsahu dokumentu to každý pozná. Jednoduše napište svoji základní vizitku: jméno, kde právě bydlíte, telefon a e-mail. Všechno ostatní, jako je datum narození nebo rodinný stav není nutné uvádět, ale někdy to může být užitečný detail.

Stejně nepovinná je fotka v životopisu, víc bodů ale mluví v její prospěch. Přeci jen všichni lépe vnímáme obrázky než text a sympatická tvář vždycky zaujme. Což je také riziko fotografie, někomu se nemusíte „líbit“. Pokud si porovnáte výhody a nevýhody fotky v životopisu a rozhodnete se pro ni, určitě to nesmí být ani pozdrav z pláže v plavkách, ani zdravice z restaurace těsně před zavíračkou.

Prodejte nejcennější zkušenosti a vzdělání

Hned po základních údajích by měly následovat informace, které jsou pro zaměstnavatele nejdůležitější. Obvykle jsou to pracovní zkušenosti, teprve po nich následují informace o vzdělání.

Ne vždy se na tom odborníci z trhu práce shodnou ‒ podstatné je prodat se co nejlépe. Pokud už za sebou máte cenné pracovní zkušenosti, určitě je dobré jimi začít. U absolventů nebo uchazečů o práci s občasnými zkušenostmi z brigád je lepší pochlubit se nejdřív kvalitním vzděláním.

Vždycky platí zásada, že jednotlivé údaje píšeme chronologicky sestupně ‒ od nejčerstvější k té nejstarší. Na prvním místě tedy představíme poslední pracovní pozici, pak tu před ní… a před ní, a až na konci naše první zaměstnání. Totéž platí o školách ‒ začínáme vysokou, potom uvedeme střední. Základní vzdělání je u nás povinné, proto základní školu neuvádějte, i když jste tam chodili opravdu rádi.

U každé pozice napište její název, ale i jméno firmy, odkdy dokdy jste danou práci zastávali a trochu se rozepište, co bylo vaší pracovní náplní a čeho jste dosáhli. Zase platí, že nejde o slohové cvičení: jednotlivé údaje uvádějte v bodech.

Nezapomeňte na nic, čím vynikáte

Máte-li za sebou výcvik astronauta připraveného k misi na Mars, určitě se tím pochlubte v samostatné části pod přehledem vzdělání. Označte ji třeba „další dovednosti, kurzy a certifikáty“ a nebuďte skromní ‒ pochlubte se vším, co může mít na trhu práce význam. Patří sem znalost programování, přehled toho, jaké počítačové programy a aplikace ovládáte, jazykové dovednosti nebo třeba řidičský průkaz.

Pokud máte nějaké zajímavé koníčky nebo úspěchy, které mohou vylepšit váš profil, nebojte se je na konci uvést. Plusem rozhodně bude vedení oddílu na dětském táboře, kapitánská páska fotbalového týmu nebo první místo v evropské soutěži školních fiktivních firem.