13.07.2021

Dvojitá výhra: s florbalovým týmem získal zlato, v Předvýběru.CZ našel práci a bezva partu

V našem obchodním týmu je nováčkem. Florbal ale hraje už třiadvacet let, posledních jedenáct roků je i českým reprezentantem. Vzhledem k tomu, že jsme generálním partnerem mladoboleslavského týmu, který v červnu vybojoval mistrovský titul, pochopitelně jsme museli Daniela Šebka, útočníka Předvýběr.CZ Florbal Mladá Boleslav, trochu vyzpovídat.

Jaký to byl pocit vyhrát superfinále?

Byly to krásné pocity, už jenom proto, že loňskou sezónu jsme si to zahrát nemohli, kvůli koronaviru skončila sezóna už během play off. Hrozně jsme se na to letos těšili. Jak se nám celé dva roky dařilo, moc jsme chtěli vyhrát. Sezóna byla specifická, i v play off byly pauzy, na finálový zápas jsme trénovali jeden měsíc. Jsem rád, že se nám to povedlo, pro mě je to první český titul, radost mám samozřejmě za celý tým, fanoušky a rodinu, ale hlavně za klub, kde se opravdu dbá na to, abychom se tam cítili dobře, abychom měli co nejlepší podmínky, abychom co nejlépe trénovali.

S jakým pocitem jste jel do Prahy na superfinále? Podle bookmakerů jste sice byli jasný favorit, nicméně ve finále se může stát cokoliv.

Určitě, když všechno stojí na jednom zápasu, tak se opravdu může stát cokoli, i kdybychom hráli proti slabšímu týmu. Věděli jsme, že Vítkovice jsou opravdu dobrý tým. Je mezi námi rivalita, jsme dva nejlepší týmy, teď i historicky, takže jsme samozřejmě věděli, že to nemusí vyjít, ale věřili jsme, že to zvládneme.

Jste pověrčivý?

Jsem.

Já taky. Ve skrytu duše jsem věřil, že určitě vyhrajete, ale dával jsem si bacha to někde říct nebo napsat. A první třetina nakonec probíhala dost rozpačitě. Jak jste ji vnímali jako hráči?

Nejenom ten začátek, ale možná celé dvě první třetiny z naší strany nebyly dobré. Neměli jsme energii, jak se říká, nešly nám nohy, odskakoval nám balónek, ale přišlo mi, že jak jsme to opravdu chtěli, tak po druhé třetině jsme se hecli v šatně a chtěli jsme to prostě urvat, tu poslední třetinu. A to se nám podařilo, takže jsem za to vážně rád.

Jestli správně počítám, s florbalem jste začal někdy kolem devíti let.

Jo, to je správně.

Jak jste se k tomu dostal?

Ve škole na základce jsme hráli jenom venku, pak jsme se domluvili s klukama ve třídě, že půjdeme zkusit florbal na nějaký kroužek. Tam si mě vyhlídl můj první trenér, Petr Ďarmek, který mě doporučil do týmu Faraos Praha. Z toho mě potom přetáhli do SSK Future, kde jsem zůstal až do mužské kategorie a pak jsem pokračoval už do zahraničí.

Deset let jste strávil ve Švédsku a ve Švýcarsku. Kdybyste měl v kostce srovnat, v čem se ty země liší a kde se vám líbilo víc?

Obě země jsou asi z nejmodernějších v Evropě, takže v obou je vysoký standard. Ve Švýcarsku jsem byl delší dobu, téměř osm let a ke konci jsem už cítil, že potřebuju změnu a že tam nechci zůstat celý život. A dostal jsem nabídku do Švédska. To jsem si užil, i když jsem tam byl jenom dva roky. V obou zemích mají lidi jinou mentalitu než my Češi, ale Švédi mi byli o trošku bližší.

Proč?

Švýcaři jsou takoví… chladní. Švédi jsou víc vstřícní, víc si život užívají.

Na superfinále se s hráčskou kariérou rozloučil mladoboleslavský Petr Krzyžanek a vítkovický kapitán Tomáš Sladký. Dokdy vy budete hrát?

Abych řekl pravdu, nevím. Zatím mě to baví, musím zaklepat, zdraví zatím drží a pokud to takhle bude pokračovat, tak bych ještě pár let chtěl hrát.

Co rozhoduje o tom, že hráč florbalu končí? Je to proto, že už na to nemá fyzicky, nebo existuje pravidlo, že se může hrát maximálně do nějakého věku?

Není žádné pravidlo. Měl jsem ve Švédsku spoluhráče, možná nejlepšího hráče historie, Mika Kohonena a tomu bylo okolo čtyřiceti. Pokud na to člověk ještě má a je prospěšný pro tým a samotného ho to baví, tak není proč končit. Samozřejmě vliv má i to, že florbal je poloprofesionální sport, takže kluby některým hráčům, kteří třeba skončí vysokou školu a jdou pracovat na plný úvazek, nedokážou vytvořit takové podmínky, aby se to dobře zvládalo, a proto se tady končí třeba dřív. Ve Skandinávii je hodně vidět, že stát celkově podporuje sport a je to vidět i ve firmách, že když někdo dělá sport, tak mu pomáhají, aby se sportu mohl věnovat. Kdežto tady zaměstnavatel spíš řekne: „Jo, dělej to, ale nesmí to narušit tvůj pracovní výkon.“

Což ale asi není váš případ, že?

Mám štěstí, že dělám v Předvýběru.CZ, který je generální partner našeho klubu a vycházejí mi tady skvěle vstříc. V tom mám určitě výhodu a jsem za to opravdu rád, protože mě ta práce moc baví, ale zároveň chci ještě hrát.

Můžete připomenout, jak jste našel práci v Předvýběru.CZ?

Generální manažer klubu Tomáš Pacák sem předal moje cévéčko. Nejprve mi nabízeli různé pozice u klientů. Později mě kontaktoval Kamil Bareš, který můj profil viděl a přišlo mu jako dobrý nápad, abych pracoval přímo pro personálku. Pozval mě na první pohovor, kterým jsem prošel, potom i na druhé kolo a po čase mi zavolali, jestli mám stále zájem, že bych mohl nastoupit.

Dá se říct, že jste se zatím prakticky živil florbalem a tohle je vaše první nesportovní práce, je to tak?

Je to i jeden důvod, proč jsem se vracel. Já jsem v tom Švédsku mohl pokračovat, ale věděl jsem, že chci žít v Česku a věděl jsem, že se musím i profesně posunout. Jedna z podmínek, když jsem se domlouval v Boleslavi, byla, aby mi pomohli právě s nalezením práce, kde bych se mohl posunout v kariéře, což perfektně klaplo, a já jsem za tuhle příležitost rád.

V personální agentuře jste teď zhruba čtvrt roku, jak se vám tady daří?

To byste se musel zeptat jiných...

Jaký je váš pocit?

Cítím se tu dobře. Jednak mě to baví, nějaké obchody jsem taky domluvil, baví mě pestrost práce, že člověk jednak firmy shání, domlouvá obchody, potom řeší zpětné vazby s klienty, komunikaci s našimi personálními konzultantkami, takže jsem tady spokojený.

A jak vám pomáhají kolegové?

Musím říct, že je tady výborná parta, je to podobné jako v nějakém sportovním týmu. Můžu se obrátit úplně na všechny. A hlavně mě zaučoval můj přímý nadřízený, Kamil Bareš, a ten mi pomohl asi nejvíc. V začátcích, kdy jsem neměl velké zkušenosti, jsem se občas možná zeptal i na něco primitivního, ale jemu to bylo jedno, všechno mi vysvětlil a za to jsem mu vděčný. Tady jsou všichni ochotní druhému pomoct a to je super.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Asi od mala sportovcem. Koukal jsem na Nagano, nejdřív jsem chtěl být hokejista, ale pak jsme ve škole hráli florbal, tak jsem chtěl být florbalista. V té době to byl mladý sport, moc lidí ho ještě neznalo. Měl jsem sen živit se tím a to se mi taky splnilo.

Mezi vaše koníčky kromě sportu patří film, cestování a společenský život. Co si mám představit pod tím posledním?

Když máme nějaké volno, rád zajdu kamkoliv mezi lidi, ať už je to kino nebo nějaký koncert, na večeři, ven s přítelkyní a tak.

Žádné kalby?

V sezóně na to čas není, ale mistrovské oslavy jsme si užili.

Ale v Předvýběru se tomu přece nemůžete vyhnout?

Ještě jsem tady vlastně žádný večírek nezažil. Jednak kvůli prodloužené sezóně a zatím nebyla žádná příležitost. Takže už se těším, až nějaký zažiju.

Když už jsme nakousli ten film, na co se rád díváte?

Úplně nejoblíbenější film je asi Gladiátor, ale jinak mám rád asi všechny, které mají dobré hodnocení na ČSFD nebo se dívám na filmy, které jsou nominované na Oscara.

Máte nějaké sourozence?

Mám sestru, která teď žije kousek od Prahy a mají rodinku. Synovec už taky hraje florbal, se spoluhráči pořádáme letní kemp pro děti, kam už s námi dva roky jezdí.

Medailonek

Daniel Šebek je rodilý Pražák, dětství prožil v Praze 7 na Strossmayerově náměstí, nyní bydlí s přítelkyní Andreou v Dejvicích. Je útočníkem superligového klubu Předvýběr.CZ Florbal Mladá Boleslav a hráčem národní florbalové reprezentace, od jara 2021 pracuje v Předvýběru.CZ jako obchodní konzultant. Deset let strávil v zahraničních klubech: ve švédském FC Helsingborg a ve švýcarských SV Wiler Ersigen a UHC Grünenmatt, šest let pracoval ve švýcarské speditérské firmě Flyer AG. Je absolventem PB-Vyšší odborné a Střední školy managementu ‒ Obchodní akademie, kde studoval ekonomii, právo a účetnictví, domluví se anglicky a německy. Mezi jeho koníčky kromě sportu patří film, cestování a společenský život a z českých jídel má nejradši svíčkovou.