Je zarputilý: neřeší jestli, ale kdy toho dosáhne
Dneska se dočtete, jak se z účetního stal manažer personální agentury, jaký je šéf, co dělá ve svém volném čase a nakousneme také vizi zapojení umělé inteligence do naší práce.
První rozhovor na webu Předvýběru.CZ vyšel už v listopadu 2016 právě s Martinem Herbrychem. Vrátil se nám Martin, který umí skvělé vafle, oznamoval tehdy titulek, když se vrátil z ročního pobytu ve Vancouveru.
Proč zrovna Kanada?
Abych se naučil anglicky. Něco málo jsem uměl, ale až v zahraničí jsem poznal, že vlastně neuměl. Na výběr byly dvě varianty ‒ Kanada a Nový Zéland. Ale na Zéland se prakticky nedalo přihlásit, proto jsme se rozhodli pro Kanadu. Když jsme vybírali kam, Vancouver na mě dýchl jako město otevřené cizincům.
Jaké byly tvoje začátky?
Začínal jsem v kuchyni. Sám jsem tam chtěl, protože jsem se v tu dobu bál mluvit, dělal jsem neustále chyby a hlavně jsem lidem moc nerozuměl. Díky majitelům jsem dostal kuráž, to oni mě „dokopali“ jít mezi lidi. Říkali mi: Jdi za kasu, běž na plac, protože tak se naučíš mluvit, tak se začneš mezi lidmi dobře cítit. Ono to fungovalo! Byla to malá rodinná firma, všichni dělali všechno. Dělal jsem kafe, dělal jsem vafle, kasíroval lidi, přijímal rezervace…
Zaujalo mě tvoje tvrzení, že kanadští zaměstnavatelé jsou víc zvyklí pracovat s cizinci a že jsou jako zaměstnavatelé trpělivější. Jak se to projevuje?
Se mnou měli obrovskou trpělivost. Když mi paní majitelka vysvětlovala, jak to tam funguje, kdy mám chodit do práce a psát se na směny, velmi záhy rozpoznala, že jí vůbec nerozumím. V ten moment mi řekla jenom: Martine, přijď zítra a bude to fajn.
Pojďme zpátky do Čech. Co máš rád na své práci?
Je to ta pestrost a práce s lidmi. Vystudoval jsem ekonomku a to je mi blízké. Před lety jsem během posledního ročníku studia začal chodit i přes Předvýběr na pohovory na pozice jako účetní, daňový asistent a podobně a v jedné firmě jsem ve třetím kole, kdy jsem zvládl test z účetnictví, angličtinu a další, dostal zpětnou vazbu přímo od majitele: Pane Herbrychu, všechno v pořádku, přijal bych vás, ale já nevěřím tomu, že chcete tuto práci, protože na vás vidím, že jste člověk do kolektivu, kde budete pracovat s lidmi. V tu dobu jsem si říkal, že bych sám měl vědět nejlíp, co chci, ale s odstupem času jsem poznal, že měl pravdu. Potřebuju mít kolem sebe tým lidí.
Jak se ti daří řídit druhé kolegy?
Někdy lépe, někdy hůře. Člověk se pořád učí nějak k lidem přistupovat, navíc každý je jiný, takže si zaslouží i individuální přístup. Postupem času se v tom cítím jistější, ale pořád je se co učit.
Máš nějaký fígl, jak na lidi?
Nedávno jsem dostal zpětné vazby od mých kolegů v Brně, od konzultantů, kteří uvedli, že si velmi váží toho, že byť jsem přísný a mám od nich velká očekávání, jsem šéf, který se zajímá, jak se mají, jak se jim daří. Když řeší doma nějaký problém, chci jim vyjít vstříc.
Jaká je v Předvýběru atmosféra?
Nemám tu otázku příliš rád. Zní to jako klišé, tvrdí se to v každém druhém inzerátu ‒ nehledě na to, že my to tam máme taky: je to pořád firma s velmi přátelským charakterem a přístupem k lidem. Pokud člověk chce pracovat, získat zkušenosti, firma mu to umožní a ještě se tady bude cítit velmi dobře. Nemám tady jenom kolegy, ale i známé a dokonce i přátele. Pro mě je Předvýběr srdcovka.
Před lety jsem se ptal tvého kolegy Kamila, jestli se mnou souhlasí, že mi Předvýběr připadá jako trošku divoký tým, a on se mé otázce šikovně vyhnul. Samozřejmě doba se trošku změnila, ale je to tak nebo není?
Jak se to vezme. Obecně, obchodník by měl nějakým způsobem být extrovertní, chce potkávat lidi a samozřejmě to má dopad i na osobní život. Takže na naše obchodníky by mi to sedělo. Pokud jde o personální konzultanty, jejich práce má jiný charakter, jsou to lidi v různých životních etapách - ať už studenti nebo třeba maminky, rodina s dětmi. Řeší jiné věci než druzí, takže v jejich případě bych označení divoký tým nepoužil.
Když jsi šéf, měl bys v něčem být lepší než tvoji kolegové. V čem konkrétně?
Toho jsem se bál… Šéf by měl najímat dobré kvalitní lidi a s potenciálem být třeba i lepší než on sám, aby šlo vše hladce. V čem jsem lepší? Ty jo, těžko se mi na to odpovídá.
Zkus si představit pro personálku dost typickou situaci: jsi na pohovoru a máš říct, proč by měli přijmout zrovna tebe.
Jsem vytrvalý, zarputilý. Pro mě není otázka, jestli to dokážu, jestli se něco naučím. Otázka je kdy, jestli to bude za měsíc, za rok nebo za dva. V tom mám velkou výhodu před ostatními, jak jsem zarputilý, tak jsem i konzistentní při práci a dělám věci pořád dokola, čímž se zdokonaluju. Kupříkladu angličtina, když jsem se ji učil od píky ve Vancouveru ‒ pro mě nebyla otázka, jestli se ji naučím, ale kdy to zvládnu. Stejně důležitá je u mě empatie, protože mě lidé a jejich situace zajímají. Chci, aby chodili do práce s tím, že tam chtějí jít, protože je to tam fajn a práce jim dává smysl.
Odkud jsi původem?
Pocházím z Vysočiny, vyrůstal jsem v Markvarticích u Třebíče, což je malá vesnička, která má okolo dvou set obyvatel.
Studoval jsi účetnictví. Jakou jsi měl v té době představu, co budeš dělat?
Mě bavilo účetnictví už na obchodní akademii. Na vysokou jsem odcházel s velmi dobrým základem a počítal s tím, že budu pracovat v účetnictví, v auditu, možná daně. Účetnictví mě bavilo, dávalo mi smysl, jsou tam jasná čísla, takže tam musí všechno sedět.
Personalistika a účetnictví se ale docela liší, proč jsi tedy nakonec změnil směr?
Já to ale zkusil. V Předvýběru pracovala moje ex přítelkyně, pochází ze stejné vesnice jako šéf František Boudný. Když jsem dokončoval vysokou školu, hledal jsem si brigády. A jak už jsem zmiňoval, v rámci jednoho pohovoru jsem tehdy zjistil, že bych měl spíš než jako účetní pracovat s lidmi. Začal jsem o tom přemýšlet a shodou okolností mi Franta nabídl jít dělat telesales. Tak jsem řekl ok, chci brigádu, chci peníze, tak jsem začal pracovat jako obchodník na telefonu a prostě mi to šlo. Asi po třech měsících jsem nastoupil jako obchodník. To byl začátek mojí kariéry v Předvýběru ‒ a zůstal jsem tady doteď.
I s přestávkou v Kanadě tady pracuješ skoro deset let. Pořád tě ta práce baví? Nezačíná to být rutina?
Ano. Jsem hladový po informacích. Předvýběr mi dává možnost se tady i vzdělávat. Teď třeba řešíme otázku MBA studia, jako benefit mám soukromého lektora angličtiny. Vnímám, že pokud člověk opravdu chce, tak je tady prostor pro růst a sebevzdělávání. Navíc pořád řeším další nové úkoly.
Jaký nový úkol tě čeká v nejbližší době?
Hledám dalšího obchodníka do Brna. Máme tam jednu kolegyni obchodnici Anetu, čtyři personální konzultantky, takže teď hledám nejlépe mužský element, s kým si třeba popovídám i o fotbale. Když přijde obchodník na pohovor, kolegyně mi vždycky drží palce, ať už to klapne.
Čím jsi chtěl být jako dítě? Kosmonaut, popelář ‒ nebo účetní?
Účetní určitě ne, popelář ano. Fascinovala mě ta auta a ti chlápci, co stáli vzadu a vyklápěli popelnice. Jinak poměrně brzo, od pěti let, jsem začal hrát fotbal, můj velký sen byl stát se brankářem ‒ ale nejlépe světově uznávaným! Co jsem začal hrát fotbal, automaticky jsem byl brankář. Chytal jsem v bráně do svých pětadvaceti let.
Který je tvůj oblíbený klub?
Pokud se bavíme o Česku, tak je to Slavia. Ve firmě máme rivalitu mezi Spartou a Slávií. Kamil a jeho bratr Pepa jsou sparťani, Strachy je sparťan, Majkl je slávista ‒ to jsem rád, že sparťani nemají drtivou převahu. Mám rád Premier League, to je fotbal podle mého gusta. Nejbližší vztah mám k Chelsea, za kterou chytal můj vzor Petr Čech.
Které jiné sporty jsou ti blízké?
Baví mě sledovat tenis. Nehraju, jenom sleduju ‒ Nadal, Djoković, a dříve Federer, na ně je radost se dívat. Aktivně mě baví jezdit spinning a zároveň mě baví cvičit, posilovat. U toho si nejvíc i mentálně odpočinu.
Logicky se musím zeptat: co florbal?
Florbal je taky fajn. Můj brácha byl na Vysočině jeden ze spoluzakladatelů Snipers Třebíč, takže už v té době jsem věděl, že něco takového existuje. Pak jsem ztratil přehled a byl jsem velmi mile překvapený, když jsem se byl podívat na našeho kolegu Dana Šebka, jaká je tam atmosféra a hlavně s jakou dynamikou se to hraje ‒ sprint sem, sprint tam.
Máš i jiné koníčky?
Rád kupuju knihy a čtu. Nejlépe v angličtině, protože mě angličtina baví. A jeden velký společný koníček s mojí manželkou Alicí a synem Filipem je cestování. Baví nás objevovat různé možnosti, zajet si do hotelu stejně tak jako poznávat národní park. Nejvíc peněz utrácíme za cestování.
Kde jsi poznal svoji ženu?
Moje bývalá kolegyně Martina z Předvýběru odcházela ke konkurenci a tam se skamarádila s Alicí. Jednou jí Martina řekla: hele, mám kamaráda, přijel z Kanady, nikoho nemá, je celkem fajn a je ještě vtipnej, ty jsi taky celkem fajn a taky vtipná, tak já vás propojím. Slovo dalo slovo a bum, šli jsme na první rande.
Když se podívám na tvoji neaktivitu, sociální sítě asi úplně nejsou tvoje silná stránka, nemáš je moc rád?
Nemám potřebu se svěřovat, dávat každý týden fotky, kde jsem byl, jak to tam bylo skvělý a úžasný, ale na sociálních sítích jsem. Spíš jako pozorovatel. Mám třeba Instagram, Facebook, úplně bez sociálních sítí být nechci. Ale nejsem aktivní účastník a přispěvatel.
Apple nebo android?
Mám teď Apple, ale zarytým fanouškem nejsem. Celou dobu jsem měl android, různé Samsungy a tak, a když jsem si kupoval nový mobil, říkal jsem, potřebuju mobil, který dobře volá, bude uživatelsky příjemný, a vzhledem k tomu že většina lidí kolem mě včetně mé manželky má Apple, doporučila mi, ať ho vyzkouším. A jsem spokojený.
Ale notebook od Applu nemáš?
Ne, na tohle nehraju. Opravdu jsem běžný uživatel technologií, nejsem žádný nadšenec. Naopak jím je moje manželka. Když mi přišel nový telefon, čekalo mě přetažení kontaktů ze Samsungu na Apple a já pořád odkládal otevření balíčku, zatímco moje manželka byla nadšená: já ti to všechno zprovozním a já jsem byl šťastný, že jsem přišel k hotovému. Takový já jsem technologický chlápek.
Mega téma teď je umělá inteligence. Už ses s ní nějak setkal?
Řešíme to teď i tady ve firmě. Když mi popisoval můj známý, který řídí svoji vlastní společnost, co všechno to umí, tak jsem opravdu žasl. Jako zajímavá možnost mi třeba přijde, že robot může vyhledávat vhodné profily kandidátů podle jasně zadaných požadavků klientů. Ušetří tak hodně času konzultantovi. Ten pak vyhodnotí, jestli vybrané profily opravdu splňují všechny představy.
Nenahradí brzy personalisty umělá inteligence?
Nemyslím si. Byť existují různé možnosti v rámci umělé inteligence, které dokáží velké věci a dokáží personalistům usnadnit nebo urychlit práci, tak stejně živý rozhovor je nenahraditelný a podle mě pořád zůstane podstatnou součástí výběru. Opravdovým motivacím lidí dokáže porozumět zase jen člověk.
Medailonek
Martin Herbrych v srpnu 2023 oslavil 35. narozeniny. V Předvýběru.CZ pracuje jako key account manažer a manažer personálních konzultantů. Před deseti lety absolvoval Mendelovu univerzitu v Brně, kde studoval finance. Jeho žena Alica se také věnuje personalistice. S téměř tříletým synem Filipem bydlí rodina v Holasicích u Brna. Martin fandí fotbalové Slavii, aktivně jezdí na spinningovém kole.