Rozhovory
Neslibuje hory doly, pro klienty dělá maximum
Na profesním stupínku Tomáš Kašpar loni povýšil z obchodního konzultanta na key account manažera a vyhrál interní soutěž jako nejúspěšnější člen obchodního týmu. Ve společnosti pracuje s přestávkami sedm let, vystudoval sociologii a i když se původně chtěl věnovat personalistice ve firmě, nakonec propadl obchodu.
I na svém linkedinovém profilu uvádíš, že jsi firemním obchodníkem roku, evidentně obchodem žiješ. Jak jsi se dostal do Předvýběru.CZ?
Přišel jsem už při studiích, kdy jsem hledal práci zaměřenou na komunikaci a vztahy s lidmi, která by navazovala na moji předchozí brigádu. Od svých patnácti let jsem vždycky brigádničil. Byl jsem na poště, pracoval jsem v bance, k administrativě jako takové jsem měl vždycky poměrně blízký vztah. V Předvýběru.CZ jsem začal už při studiích na pozici telesales. Obchod mě bavil, ale po vystudování jsem se chtěl více věnovat internímu HR.
Co tě připoutalo k obchodu? Většina studentů sociologie nesměřuje k tomu být obchodník.
Souvisí to s prací s lidmi. Mít povědomí, jak se chovají. Má to blízko k psychologii, což je další oblast, která mě baví. Postupně to tak vyplynulo, silné stránky, které mám, se dají velmi dobře upotřebit v rámci obchodu. Postupně jsem zjistil, že interní HR je kapitola, která mě baví, ale která je úzce spjata i s obchodní částí, ve které jsem ve výsledku mnohem silnější.
Super přihrávka na další otázku - jaké jsou tvoje silné stránky?
Nerad o nich mluvím, myslím, že to postupem času ukáže moje práce a to, jakým způsobem se prezentuju a co za sebou mám. Ale myslím, že jsem velmi silný v oblastech komunikace, diplomacie, distinguovaného chování, ve vyjednávání, v navazování vztahů, dokážu v druhých lidech vybudovat důvěru. Zaměřuju se především na kvalitu, je pro mě důležité, aby klient cítil, že prostředky, které investuje do náboru zaměstnanců, využiju maximálně efektivně.
Máš i nějaké profesní slabiny?
Jsem ve znamení Vah, takže jsem člověk do jisté míry nerozhodný, a možná mám i trošku problém dokončit věci do konce. To jsou oblasti, na které se soustředím, abych je potlačil.
Máš fígle, jak na to?
Soustředím se na to, co je pro mě v tu chvíli důležité. Je to hodně individuální podle toho, o čem se bavíme. Jestli je to věc, produkt, nebo jestli se bavíme o nějakém závažném životním rozhodnutí. Řídím se i jakýmsi šestým smyslem - co mi je bližší, pro to se rozhoduju. Když jsem si vybíral ze dvou bytů, snažil jsem si představit, kde dokážu dlouhodobě žít.
Léto 2018 na zahradě v Krkonoších s bráškou Jiříkem, kterého rodiče adoptovali a v rodině ho berou za svého.
Všiml jsem si, že mluvíš nezvykle spisovně na rodilého Pražáka. Hodně se kontroluješ, nebo čím to je?
Nejsi první, kdo mi tohle říká. Neuvědomuju si ani, že mluvím spisovně. Jsem do jisté míry perfekcionista, takže mi záleží na tom, abych dobře dokázal vystihnout své myšlenky i jakým způsobem se prezentuji. Hodně sleduji různé rozhovory, ze kterých čerpám slovní zásobu a vliv může mít i to, že mám půlku rodiny v Krkonoších, v Trutnově.
Na základě čeho jsi se stal nejlepším obchodníkem roku?
Je to podle celkového obratu. Ale pro mě čísla jsou jedna věc, důležitější je ale kvalita. Můžeš přinést do firmy iks tisíc nebo milion a zároveň naděláš nějakou paseku - třeba, když lidem naslibuješ nesplnitelné hory doly. Pro mě je důležité, aby byl spokojený klient, aby se ke mně opakovaně vracel, abych dělal dobré jméno společnosti.
Jaké vlastnosti jsou pro obchodníka důležité?
Nemyslím si, že je jednoznačný návod, jak být úspěšným obchodníkem. Pro mě je důležitá cílevědomost, profesionalita a seriózní přístup. Ale za klíč považuji zejména to, že tě musí práce bavit.
Zaujalo mě, že jsi se pokoušel podnikat v oblasti tak složité, jako je provozování dětské školky. Nedopadlo to úplně dobře. Shrnul už sis, v čem byl hlavní problém?
To je přesně jedna z oblastí, kterou bych nerad rozebíral. Je to pro mě minulost. Když si čtu různé byznys zprávy nebo magazíny, kde se řada podnikatelů, nyní velmi úspěšných, svěřuje, že se potýkali s něčím obdobným, samozřejmě se v tom vidím a řeknu si: "OK, nejsem v tom sám". Posílilo mě to, ale nevidím důvod to nějak rozmazávat.
Jsi hodně podnikavý? Chtěl bys mít jednou vlastní firmu?
Myslím si, že jsem velmi podnikavý. Jsem velmi aktivní člověk, jsem takový ten neposeda, který pořád potřebuje něco dělat, někam se posouvat, objevovat nějaké nové věci, nové informace. Jsem člověk, který, když jede metrem nebo když jedu tramvají, tak si čtu a beru si slovník cizích slov, které se učím. Když jeden nebo dva dny necvičím, tak mám pocit, že chátrám.
Netrpíš trošku jako zaměstnanec? Být zaměstnanec a podnikatel je přece něco úplně jiného.
Ale já si i v roli zaměstnance sám hledám nějaké podněty, ve kterých se můžu posouvat a kladu si svoje cíle! Třeba pro tento rok jsem si dal cíl mít minimálně pět anglicky mluvících klientů. Abych se sám posunul v angličtině, abych se s ní setkával v reálu. I přesto, že vím, že když jednám v angličtině, je to pro mě neuvěřitelně stresová záležitost.
Předpokládám, že máš nějaký vztah k dobročinnosti a charitě, na tvém profilu jsem se dočetl, že jsi nějakou dobu pracoval jako dobrovolník Diakonie. Co jsi tam dělal?
Sloužil jsem jako kamarád, jakýsi parťák osoby, která se potýkala s nějakou psychickou nemocí. Nejčastěji se schizofrenií nebo maniodepresivou. Byli to všechno lidé, kteří normálně mohli působit v terénu a nebyli pro ostatní nějak nebezpeční. Často se potýkali s tím, že byli na okraji společnosti. Byli vyloučení a potřebovali nějaký sociální kontakt, "kamaráda", který s nimi stráví část svého volného času.
Mezi tvé koníčky patří cestování. Kde jsi byl nejdál a kam se chystáš letos?
Nejdál jsem byl v Asii, v části Malajsie, odkud jsem absolvoval měsíční cestu Thajskem. Napřed do Bangkoku, potom do Čiang Mai. Nejnáročnější je se do Asie dostat, pak už je díky letadlům všechno snadno dostupné. Kam se chystám, sám ještě nevím. Mám naplánováno několik evropských měst, která bych rád navštívil, třeba Londýn, Frankfurt, Lisabon, který se mi moc líbil. Jsem příznivcem velkých moderních měst, která opravdu žijí i v noci. Takže rozhodně je pro mě lákavý New York.
V minulosti jsme si povídali také s těmito zajímavými lidmi:
- Martin Jeřicha: Dvacet let sedí v jednom křesle (Broadridge)
- Vladimír Kočí: Dneska by start podnikání zvažoval: přístup státu odrazuje - ale svobody si váží (R4U)
- František Boudný: Zásada, které se drží: nikdy neříkej nikdy
- Jiří Malůš: Brno je pohodové město, říká opravdový Čechoslovák (Datron)
- Alena Nejezchlebová: Neptá se druhých, kde se vidí za deset let (Richter + Frenzel)
- Štěpánka Zdvořáková: Mužští kolegové oceňují ženu v týmu (Zeppelin)
- Lenka Dosedělová: Od začátku byla favoritkou poroty (výherkyně Školy pohovorů)
- Miroslav Černáč: Ideální kolega? Lidsky kvalitní člověk (Velox CMS)
- Milan Peterka: Je šťastný. Má rodinu, práci a florbal (Předvýběr.CZ)
- František Novák: Lidé o sobě dneska v životopisech říkají pravdu (GSW Development)
- Andrea Nichtová: Ideální personalista by měl především znát sám sebe (Psychiatrická nemocnice Bohnice)
- Dana Kultová: Lidé jsou na sociálních sítích dobrovolně, proto fungují (nydrle)
- Jiří Šturch: Obchod je férový: co dáš, to dostaneš (Předvýběr.CZ)
- Marta Hrubá: Jako personalistka ráda dělá lidem radost (Lidl)
- Leontina Krchňáková: V generaci mileniálů je znalost ruštiny velká výhoda (Rádio Svobodná Evropa)
- Ivana Malá: Na začátku kariéry byl nudný profesor (DHL)