15.07.2024

Nový vlastník je jako silný motor pro další jízdu

Po roce námluv oznámil ředitel Předvýběru.CZ František Boudný příchod nového držitele majoritního podílu ve firmě. Co vedlo k dohodě s fondem Genesis Growth a co změna přinese, ale i o tom, jak se teď cítí nebo kam se chystá na letní dovolenou, je nejnovější rozhovor s ním.

V rámci tehdy poměrně nového webového seriálu (šlo o interview s pořadovým číslem čtrnáct) jsme si spolu naposledy povídali v listopadu 2018. Za připomenutí stojí, že František tehdy jako svoji slabinu uvedl emoce, jako přínos naopak vytrvalost a soutěživost. A i když prý nevydrží dlouho na jednom místě, už tehdy byl šéfem vlastní firmy deset let…

Můžeš stručně popsat cestu k novému vlastníkovi?

Nebyla to úplně náhoda, nepřístálo to z čistého nebe. Několik let jsme přemýšleli o tom, jak firmu správně nakopnout a posunout dopředu, protože nám přišlo, že v některých ohledech už stagnujeme, nebo možná už nám nestačí síly, abychom ji táhli dál. Řekli jsme si, že potřebujeme někoho k sobě, kdo by nám s tím pomohl. Spojili jsme se s poradenskou firmou Talers, která pro nás cíleně vyhledávala potenciální investory, které by mohla naše služba zajímat.

Jak dlouho to trvalo?

Trvalo to pár let, tak tři čtyři roky intenzivního hledání a zároveň vybírání, s kým vlastně chceme partnerství uzavřít. V jedné fázi už jsme byli před podpisem, ale uvědomili jsme si, že s jejich záměry jsme se necítili v pohodě, takže jsme v poslední fázi couvli a pokračovali v hledání.

A proč jste si plácli právě s lidmi z Genesisu?

Nechtěli jsme změnu za každou cenu, říkali jsme si, že pokud se najde někdo zajímavý, dáme se s ním do řeči. A potkali jsme Genesis, který od začátku působil přátelsky. Je to ryze česká společnost, čeští manažeři, kterým se líbil náš produkt. V létě loňského roku začalo jednání, probíhaly asi devítiměsíční námluvy a 19. června se narodilo dítě - partnerství nás a Genesisu.

Co přesně ta transakce znamená? Jak vysoký je majoritní podíl nového vlastníka a jaký podíl zůstal vám jako zakladatelům?

Genesis vlastní 65 % firmy, zbylých pětatřicet procent je rozdělených stejným dílem mezi mě a společníka Vladimíra Kočího. Co přesně partnerství přinese, ukáže čas. Velkou výhodou je, že nás nechávají dál pracovat, jak jsme zvyklí. Genesis nepřinese do firmy žádné nové know-how ani obchodníky, kteří by vstoupili na trh a začali generovat další zisky. Ale noví partneři fungují jako přídavný motor, jako kdyby nás na lodi poháněly plachty, a vzadu byl motor, který nám v důležitých chvílích a zatáčkách pomůže. To je asi největší motivace, proč jsme do toho šli.

Dá se ta motivace víc konkretizovat?

Chtěli jsme mít silného hráče v zádech, který nás nenechá spát. Po šestnácti letech vlastnění firmy jsme občas usnuli v letargii. S Genesisem od první chvíle cítím, že únava z práce je pryč. Je tu někdo, komu jsme najednou víc zodpovědní, což nakopává správným směrem dopředu. Co tohle partnerství přinese, uvidíme za rok, za dva, za tři, kdy budeme vyhodnocovat výsledky.

Můžeš prozradit, co to znamená finančně? Dali Genesis nějaké peníze vám jako vlastníkům, aby získali podíl, nebo část peněz půjde na rozvoj firmy?

Na začátku dali peníze nám jako vlastníkům, ale s možností a otevřením cesty, že pokud budeme mít příležitost rozvíjet se v regionech, jsou připravení takové záměry zainvestovat. Hodně jsme mluvili například o regionálních pobočkách.

A co zahraniční expanze?

Velmi lákavý cíl je Slovensko, kde už jsme v minulosti působili. Hudbou budoucnosti zatím je expanze do ostatních okolních zemí. Naše služba by klidně mohla fungovat i ve Švédsku, ale z hlediska logistiky je pro začátek určitě příjemnější uvažovat o Rakousku, Německu, Polsku, pokud půjdeme do zahraničí.

Co od vás nový vlastník očekává?

Nový vlastník do toho dal své prostředky a očekává zhodnocení v letech. Očekává, že se mu prostředky vrátí a že firma bude konstantně růst tak, jak v posledních pěti letech rostla.

Můžeš prozradit nějakou změnu, která už brzy přijde?

Vzhledem k tomu, že jednání probíhala intenzivně posledních devět měsíců, už jsme se na změny částečně připravovali. Jednou z těch, které jsme už udělali, je vytvoření interní pozice HR manažera, který se i se svým mikro týmem intenzivně stará o to, abychom i pro sebe přijímali nové lidi, zejména obchodníky nebo obchodní asistenty a konzultanty. Už máme i první výsledky. Tým juniorních konzultantů výrazně posílil. A za týden nastupuje nový obchodník na hlavní pracovní poměr. Dřív jsme v náboru nebyli tak důslední, letos do toho šlapeme naplno.

V oznámení o novém vlastníkovi se také zmiňuje, že chcete víc zapojit zaměstnance do managementu. Co přesně to znamená?

Jednak chceme posílit kompetence stávajících manažerů. Máme tři klíčové manažery a dalších pět lídrů na jednotlivých pobočkách. Chceme jim dát větší možnost samostatně rozhodovat a vést svoje lidi. A zároveň chceme vytipovat další lidi, kteří do managementu budou směřovat. S plánovaným nárůstem lidí na pobočkách i na centrále je potřeba jednotlivé agendy přesněji rozčlenit, vytvořit menší týmy, o ty se někdo také musí starat.

Prodej většinového podílu byl tedy ryze pragmatický krok?

Podíl ve firmě jsme prodávali na základě čísel a faktů, jednání byla pragmatická, ale stejně bych řekl, že ze tří čtvrtin bylo naše rozhodnutí věc emocí. Řekli jsme si, je to fajn společnost, fajn lidi, byla tam taková ta správná chemie. To pořád platí. Je pravda, že jsme teprve na začátku, jsme spolu oficiálně teprve první měsíc, čas ukáže, jestli jsme se spletli nebo ne.

Aby to nebyl jenom rozhovor o transakci, i když je pro budoucnost firmy velmi významná. Pojďme si teď chvíli povídat o tobě. Když jsme spolu naposledy dělali rozhovor před šesti lety, ptal jsem se tě na tvoje silné a slabé stránky. Které to jsou?

Začnu tou slabou stránkou. Někdy jsem příliš impulsivní, emotivní. Neřeším věci s chladnou hlavou. Jsem spíš výbušná povaha, neustále si to uvědomuju. Tuhle část odnáší hlavně rodina, protože v rámci firmy se umím ještě udržet, tam umím vystupovat diplomaticky víc než doma. Tím se teď veřejně ženě a dětem omlouvám, že doma bohužel emoce vyplouvají na povrch. Co si nedovolím v práci, to pak pustím na plný koule doma.

A teď ta silná stránka?

Myslím, že jsem za ty roky získal větší nadhled, možná větší trpělivost vůči lidem. Jsem si jistý, že už tenkrát v rozhovoru jsem říkal, že jsem vytrvalý. Na některé věci si dokážu počkat. Vždycky mě třeba bavilo běhat extrémní závody, nevadí mi několik dní běžet nebo jet na kole a stejně se to promítá do práce. To mi pomohlo třeba i v té poslední transakci, nebo v založení firmy, vlastně ve všem. Vím, že desetkrát ne ještě neznamená, že to nakonec nepřijde.

Mám pro tebe dobrou zprávu. Kdybys byl u pohovoru, obstojíš jako konzistentní člověk. Přesně stejné silné a slabé stránky jsi tehdy vyjmenoval.

Je otázka, jestli je to dobře nebo špatně.

Určitě dobře. Člověk se může měnit, když to má důvod, ale jinak by asi měl mít pořád stejné hodnoty.

Ale u těch slabých stránek bych si přál, aby se to změnilo. Častěji si práci emocí uvědomuju, ale pak prostě přijde  situace, kdy je nezvládnu.

Už to, že si to člověk uvědomuje, je důležité.

Ale častokrát je to až po boji. Ale tragicky to neberu, je to prostě fakt.

Čas letí, i psychologové potvrzují, že čím jsme starší, máme pocit, že letí rychleji. Minule jsme se bavili o tom, jak starý se cítíš. Jak je to teď?

Fyzicky cítím, že stárnu, to rozhodně, a vzhledem k mým sportovním aktivitám se tělo ozvalo, trochu mi teď vystavilo stopku, jsem po druhé operaci kolene, zatím mi to nedovoluje běhat. Na druhou stranu psychicky se cítím stejně jako před deseti patnácti lety, cítím energii a ne nějaké vyhoření. Vnímám sílu a chuť dál něco dělat, potřebuju schůzky s klienty, s dodavateli, interní porady, pořád mě něco pohání dopředu, baví mě věci propojovat, vymýšlet, organizovat, starat se o hladký průběh. Nabíjí mě rodina, práce, sport, koníčky. Nabíjí mě život!

Kde se vidíš za nějakých deset let?

Když jsme zakládali firmu, tak jsem v tom měl víceméně jasno. Měl jsem plán, že za deset let už nebudu jezdit do Prahy, firma bude fungovat samostatně a já na to budu dohlížet jenom vzdáleně a občas sem zajedu. Ukázalo se, že to tak úplně nejde. Teď vlastně nemám vymyšlený nějaký plán, kde chci být za deset let. Chci se cítit dobře a co budu dělat chci, aby mě naplňovalo, aby moje rodina byla v pohodě a abychom všichni byli zdraví.

Za posledních šest let Předvýběr.CZ zveřejnil několik zpráv se svými výsledky, standardně uvádíte 80% úspěšnost v obsazování pracovních pozic. Mění se to nějak?

Plus minus se to tak drží. Jsou měsíce, kdy je to lepší, jindy pod to číslo klesneme, ale v průměru to tak je. Snažíme se dělat všechno pro to, aby se to zlepšovalo, ale některé věci neovlivníme. Stává se, že si to uchazeč den před nástupem nebo ještě v ten den rozmyslí.

Jak se na celkových výsledcích firmy podepisují regionální pobočky?

Obchodu jednoznačně vévodí Praha, ale pokud jde o získávání kandidátů, tam už je role poboček důležitější. Momentálně je vlastně nejsilnější pobočka na Vysočině, kde máme deset kvalitních konzultantek. Tím ale nijak nechci snižovat váhu poboček v Ostravě a v Brně, kterým se také dobře daří. Zrovna se v rámci chystané expanze chystáme v Brně do konce prázdnin přestěhovat do třikrát větších prostor.

Zkraje roku jste do vyhledávání kandidátů zapojili umělou inteligencí. Jak jí to jde?

Umělá inteligence je příjemný pomocník. Ale některé věci se na začátku nadšeně přeceňují, až když se otestují v reálné praxi, ukáže se skutečnost. V současnosti nám AI pomáhá získat zhruba o pět procent víc kandidátů. Snažíme se ji neustále zdokonalovat, aby její přínos byl vyšší. Ale není to nic zásadního, z čeho bychom si sedli na zadek.

Vzpomeneš si z hlavy, kdy začalo partnerství s florbalovou Bolkou?

Začínáme pátý rok generálního partnerství. Úplné začátky spolupráce jsou někde okolo roku 2017?

Jen jsem tě chtěl vyzkoušet. Je to správně. Podstatnější je, že na podzim začne další sezóna, která je v rámci aktuální smlouvy posledním rokem. Dá se už teď říct, jestli bude spolupráce pokračovat?

Docela ses trefil, začátkem července jsem byl na jednání v Mladé Boleslavi, protože mimochodem děti tam byly na florbalovém kempu, který mají hrozně rády, celý týden si tam užily a my jako rodina taky. Přitom jsem jednal s generálním manažerem Tomášem Pacákem a už jsme tu otázku otevřeli. Nastavili jsme si parametry, jak by to mohlo v dalších letech vypadat.

Partnerství se superligovým týmem je poměrně exkluzivní věc. Jak to vnímá nový vlastník?

Chtěl vysvětlit, co za tím je, jak moc je to podloženo hmatatelnými výsledky, jaké jsou marketingové efekty. Vnímá to spíš neutrálně, ví, že aktuální smlouva příští rok končí. Víc k tomu teď říct nemůžu.

Vraťme se zpátky k tobě. Co ty a letošní dovolená, už jsi někde byl nebo ji teprve plánuješ?

Snažím se dovolenkovat průběžně, jednou za kvartál někam vyrážíme. V létě se tradičně držíme v Čechách, případně jedeme do Rakouska. Občas máme nějaký výstřelek, teď zrovna plánujeme čtrnáct dní poznávat Švýcarsko. Máme se ženou rádi Alpy, chceme to tam hlavně ukázat dětem. Je to země krásná, bohužel pro našince dosti drahá.

Co jsi teď nedávno četl, viděl v divadle nebo v kině?

Potěšilo mě, že jsem se dostal na karlovarský festival. Sice jenom na závěrečný den, ale naštěstí jsme získali lístky na film Banzo o otroctví na začátku dvacátého století. Umím si představit, že by ho někdo zkrátil, v jedné části jsem trochu pospával, ale pak jsem si uvědomil, že má hlubší myšlenku a byl jsem rád, že jsem film viděl.

Máš nějaký osobní plán, cíl, předsevzetí pro nejbližší rok?

To je hodně těžká otázka… Spíš mám přání. Aby se mi uzdravily nohy, abych mohl zase běhat, sportovat. Po operaci kolene teď v podstatě nejsem schopný dělat nic než plavání a kolo.

Rozhodně držím palce, ať jsi brzo fit, přeju krásné léto a ještě jednou blahopřeju k získání silného partnera pro firmu.



Medailonek
František Boudný založil personální společnost Předvýběr.CZ v roce 2008 (společně s Vladimírem Kočím). Je absolventem opavské Slezské univerzity a pražské Univerzity J. A. Komenského. Aktivně běhá a jezdí na kole, má rád film a divadlo, zejména Činoherní klub. Narodil se v Praze, se svojí ženou Simonou a dětmi Agátou a Františkem žije na Vysočině nedaleko Jihlavy. Domluví se německy, anglicky, učil se před pár lety rusky. Má rád, když lidi něco dokážou! Naštvou ho někdy maličkosti („blbosti“), ale na druhou stranu umí zachovat chladnou hlavu i u velkých událostí. Emoce umí dát jasně najevo (smíchem i pláčem). Dobré víno i dobré jídlo má samozrejmě taky rád a umí si ho užít. Stejně jako si užívá život. Posledně tvrdil, nikdy neříkej nikdy – to platí. Dnes říká, co mě nezabije, to mě posílí!