Blog PŘEDVÝBĚR.CZ
Člověk, který štěká, nekouše
Osobní kontakt je k nezaplacení. Lépe se domluvíte s tím, s kým se setkáte. Tak si pouze nepište a raději si to řekněte z očí do očí.
Staví vám dům cikán nebo Ukrajinec?
A rohlíky a pivo nakupujete ve večerce u Němce nebo u Vietnamce? Menšiny nezmiňuju, abych rozdmýchával nějaké nálady, ale ptám se: proč u nás někteří pracovat můžou, ale nechtějí ‒ a jiní chtějí, ale nemůžou?
Bez práce nejsou koláče
Poslední dobu vnímám kolem sebe často téma zkráceného pracovního týdne. Každý by měl rád víkend o jeden den delší. Může ale zaměstnanec dostat za méně práce stejnou odměnu?
Nevadí vám, že vám do toho kouření jím?
Dnes jsem si přečetl protikuřácký zákon, abych se ujistil, že nemůžu během oběda nebo večeře mařit kuřákům jejich lásku k tabáku. Naivně jsem si myslel, že když jím, tak mi nikdo podle nového zákona nesmí do jídla kouřit.
Šikanují někoho u vás v práci? Vemte svůj tým do divadla!
Nedávno jsem četl na iDnesu, že o vánoční večírky dneska ve firmách už nestojí. Ještě že jsem ten článek nečetl v listopadu.
Tři stupně drzosti a zmaru
Sestavování vlády ani nové angažmá Jardy Jágra nebudu komentovat. Každý o tom víte dost. Zůstanu u toho, co řeším každý den. Zůstanu u kandidátů na pracovní pozice. V poslední době se potkávám nejen s nedostatkem kandidátů obecně, ale také s nedostatkem základních lidských vlastností (rozuměj slušného chování). Dovolím si rozdělit kandidáty do několika na sobě nezávislých skupin, i když musím uznat, že se často prolínají nebo dochází k jejich kombinacím.
Prodavačům teď zvyšují platy. Lemplové si to ale často nezaslouží
Včera jsem si byl koupit novou pračku. Ptáte se, proč o tom píšu? Proč vám to „cpu“? Protože jsem zažil typický obrázek dnešních obchodních center velkých nákupních domů – zákazník není náš pán.
Okamžiky štěstí
Už dříve jsem se zamýšlel nad hektikou všude kolem nás. Příliš mnoho věcí a příliš málo času. Všechno chci a chceme stihnout.
Vyrážím na cyklomasakr i kvůli dětem v nemocnici
Rok s rokem se sešel a jdu na to znovu. Na co? No na ten fyzický a zejména psychický masakr – 1000 mil. Připadám si jako žena. Po každém porodu většina žen tvrdí „už nikdy více“ a přesto dál rodí další děti.
Prosím, reagujte aspoň na světlo!
Určitě jste už někdy napjatě čekali: vezmou mě do té nové práce, nebo ne? A nestáli jste nikomu ani za e-mail. Stává se to i zaměstnavatelům: čekají na budoucího zaměstnance a on jim ani nedá vědět, že už nemá zájem.